VÁNOČNÍ VYZNÁNÍ HONZY ADÁMKA

Vánoce – to zní tak krásně. Lidé mají mít pohodičku a mají být rádi, že jsou s blízkými a dávají si dárky a jedí tradiční jídla. Jenomže často je to jinak.

Když jsem byl malý, Štědrý den byl samý stres. Jasně, jsme čtyři bráchové a ukočírovat nás bylo dost obtížné. Rodiče byli od rána do večera nervózní a já vlastně díky tomu neměl rád Vánoce. Až moje manželka mě učí, že Vánoční čas může být krásný a docela v pohodě.

Jako malý kluk, jsem byl hrozně zvědavý, jaké dostanu dárky. Jednou jsem objevil šuplík, ve kterém ležely dárky. A když jsem je pak pod stromečkem opravdu dostal, plakal jsem zklamáním. Nebylo to žádné překvapení. Od té doby už jsem to nikdy neudělal. Není nad vlastní zkušenost.

Je pravda, že se pořád mluví o adventním čase jako o času klidu a pohody. Ale já osobně klid a pohodu moc nemám. V práci je toho hodně, co se musí dokončit do konce roku.

Venku na ulici vidím lidi, jak spěchají a překotně nakupují dárky. A vlastně vůbec nevím, jestli ta teorie s tím klidem a pohodou dává nějaký smysl.

Možná to mám já a moje okolí nějak špatně. Ale myslím si, že bychom si nemuseli předstírat, že advent je časem pohody a klidu. Možná ten klid a čas pro zamyšlení přijde až po Štědrém dnu, kdy si uděláme pár dní pro sebe, svoji rodinu a nejbližší.

A pak můžeme přemýšlet o tom, jaký ten rok byl. Co uděláme v novém roce jinak. Na co se můžeme těšit.

Tak se mějte krásně a hezky si před nástupem dalšího roku odpočiňte.

V úctě,

Jan Adámek